3 000 let čokolády

Když se vysloví slovo čokoláda, většinou si automaticky vybavíme tabulku čokolády. První čokoláda ale vypadala úplně jinak, v porovnání se současnou bychom tu původní za čokoládu ani nepovažovali. Byla velmi hořká, pěnivá a většinou se dochucovala exotickým kořením, například vanilkou, pepřem nebo chilli.

Už před více než třemi tisíci lety objevily vyspělé civilizace Mayů a Aztéků kakaové boby. Dobové archeologické nálezy popisují náčiní k výrobě kakaa a pohárky k jeho konzumaci v tekuté podobě. Moderní historie čokolády se začala psát v roce 1517, kdy poslední aztécký vládce Montezuma seznámil s oblíbeným nápojem domorodců španělského objevitele Hernána Cortése. Ten si chuť hořkokyselého nápoje velice oblíbil, a tak když se po deseti letech vracel do Španělska, přivezl náklad kakaa a vybavení pro jeho zpracování. Ve Španělsku tak jako v první evropské zemi vznikly tzv. čokoládovny, kde se celý den podával čerstvý horký kakaový nápoj. Postupně se z pití horké čokolády stala velmi módní záležitost. V bohatých kruzích bylo zvykem uctít horkou čokoládou vzácné hosty, a znuděné paničky po obědě pořádaly kakaové dýchánky. Čokoláda se nalévala ze stříbrných konviček, podávala v luxusním porcelánu a pro Španěly se stala tím, čím byl pro Angličany čaj. Pít tento horký nápoj bylo zkrátka „in“. Pravý boom ale způsobilo slazení cukrem. V servisu na čokoládu se posléze objevila i cukřenka…

 

Vznik první, velmi nekvalitní a hrudkovité tabulky čokolády datujeme až do roku 1847, čokoláda se pak začala pomalu rozšiřovat a nabývat na popularitě. Uteklo dalších 28 let, než vznikla první mléčná čokoláda. A vynikající pralinky? Na ty si lidé museli počkat až do roku 1913. Význam kakaa stále rostl, a v roce 1925 se poprvé začalo s kakaovými boby obchodovat jako s komoditou na burze.

 

 

Čokoláda po česku

 

V dobách centrálního plánování československému trhu dominovaly hlavně značky tuzemských výrobců Orion a Figaro, zájemci o kvalitnější čokoládu a kakao se museli spoléhat nejčastěji na těžko dostupné zboží obchodů Tuzex. Po pádu železné opony se začaly na trhu objevovat běžné spotřební čokolády západoevropských nadnárodních koncernů, jako Milka či Nestlé. Díky pocitu, že jde o cosi mimořádného, dříve nedostupného, a také díky podpoře masivních reklamních kampaní se zájem tuzemských spotřebitelů obrátil k těmto běžným spotřebním čokoládám zahraniční provenience.

 

Postupem času zákazníci poznali sami, že když si potrpí na kvalitnější zboží, z běžného supermarketu mnohdy odejdou s nepořízenou.

 

Protože specializovaných kamenných prodejen s kvalitní čokoládou je v ČR stále jako šafránu, čokoládová osvěta probíhá spíše na internetu, kde si již dnes můžete koupit čokolády těch nejkvalitnějších čokoládových značek. Až po ochutnání zjistíte, jaký je chuťový rozdíl mezi kvalitní čokoládou a tou běžnou ze supermarketu, kde je chuť nekvalitních bobů zakryta rostlinnými tuky a velkým množstvím cukru.

 

 

Která je ta pravá?

 

Kromě přísad se čokolády liší i v samotném množství obsažených kakaových bobů. Mléčná čokoláda musí podle směrnic obsahovat minimálně 25 % kakaové sušiny. Ty kvalitní však obsahují kolem 45 %, některé vysokoprocentní dokonce až 65 %. Hořká čokoláda by měla obsahovat minimálně 35 % kakaa, odborníci považují za optimální 60 – 75 %. Kvalitní čokoládu poznáte kromě chuti a složení také podle získaných ocenění na mezinárodních soutěžích a v neposlední řadě i podle ceny. Skutečně kvalitní 100g čokoládu neseženete pod 70 Kč, u těch nejlepších se cena pohybuje většinou mezi 90 a 120 Kč za tabulku.

 

Značky čokolád jako například italská Amedei, francouzská Michel Cluizel či Valrhona, britská Rococo sice mohou být tuzemským spotřebitelům méně povědomé, jedná se však o výrobce, kteří se drží na špici soutěže Academy of Chocolate Awards a dalších renomovaných mezinárodních soutěží v kategorii tabulkových čokolád.

 

Díky podobným mezinárodním soutěžím je možné také vysledovat, jaké novinky pro aktuální nabídku výrobci čokolád připravují. Martin Richter ze společnosti Čokoláda.cz uvádí, že nejnovějším trendem jsou jednak plantážní čokolády (čisté hořké čokolády z kakaových bobů pocházejících z jednoho místa), a dále pak různé netradiční příchutě. Na čokoládu s příchutí chilli si lidé začínají pomalu zvykat, v nabídce se ale objevují například také čokolády s příchutí arabského koření, máty nebo mořské soli.

Není určitě bez zajímavosti, že právě čokoláda Rococo Sea Salt z dílny malé rodinné londýnské čokoládovny uspěla letos v mezinárodní soutěži čokolád v kategorii ochucené čokolády (Best Flavoured Milk Bar).

 

 

Text:

www.cokolada.cz

Chloé Doutre-Rousselová: Čokoláda pro znalce. Opravdová chuť i vášeň. (Slovart, 2006)

Tobias Pehle a kol.: Čokoláda. (Rebo Productions, 2009)

 

Fotografie: www.cokolada.cz